Sloh:Lidice pro jednadvacáté století 2

18. března 2010 v 17:05 | *JoJo* |  škola
Jeden jsem přidala minule dnes tu je druhej :) Psala jsem dva slohy pro soutěž :)) Tak kdyžtak napište jakej byl lepší :)) THX

Měl jsem klidné dětství,však jsem byl z bohaté rodiny.V šestnácti se však vše nějak zvrtlo.Můj otec zemřel a já se stal hlavou rodiny.Bylo to těžké,ale já ustál.Oženil jsem se a stal se veleknězem.Jenže tři roky po mém štěstí jsem byl zbaven této funkce a dokonce mne zbavili dědictví a věna mé manželky!Jen kvůli Mariovi,mému strýci,který byl zabit a jeho příbuzní zavrženi,tedy i já.
Já se ale opět nevzdal a šel do boje,doslova.A díky záchranně spoluobčana jsem získal občanskou korunu.Můj první úspěch!Vzpomínám na to,jako kdyby to bylo včera. Pak jsem se doslechl o Sullově smrti a nic mi nemohlo zabránit vrátit se do Říma.Tam jsem se stal po chvíli slavným,díky mým řečnickým schopnostem.Vždyť i sám Cicero o mne prohlásil,že se nenajde nikdo,kdo by ovládal lépe schopnost mluvit než já!


První krok do mé politické kariéry bylo zvolení vojenským tribunem.Teprve tady jsem začal poznávat přátele a nepřátele.Ty pravé,na život a na smrt.Avšak mne potkala ještě jedna událost,než zvolení vojenským tribunem.Zemřela mi manželka,má drahá Cornelia.
Ale já se zase a znovu vzpamatoval a dostal se opět na místo velekněze.Stal jsem se správcem provincie "Vzdálenější Hispánie".Tam jsem si počínal velmi zdatně a dokonce mne mí vojáci nazvali imperátorem.Jenže pak jsem se musel rozhodnout buďto oslavit trumf s Hispánií nebo získat konzulát.Rozhodl jsem se pro konzulát.Vyhrál jsem,jak se dalo čekat.Pak jsem se spojil s dalšími dvěma mocnými muži a založil triumvirát.Začal jsem mít velký úspěch a získal správu nad několika provinciemi v nichž jsem měl samozřejmě samé úspěchy.A i tak jsem nebyl oblíbený mezi senátory.Určitě záviděli.V té době mi má třetí žena Julie porodila syna a také zemřela.V té chvíli se to nějak zvrtlo,jeden z členů triumvirátu se proti mně spikl a neoficiálně mi vyhlásil válku.Překročil jsem tedy řeku Rubikon,vyřkl výrok :,,Kostky jsou vrženy" a vrhl se do boje.Vše se dařilo města se mi vydávali do rukou a všichni ,,důležití" utíkali.Byl jsem ustanoven diktátorem a po deseti dnech se stal znovu konzulem.
Na svých taženích jsem se dostal i do Egypta,kde jsem pomohl krásné Kleopatře na trůn.
To byl můj život,můj krásný život plný přátel a nepřátel.Mezi mé nepřátelé počítám svůj úspěch,štěstí,život ale i svou manželku své syny,své vojáky.mezi nepřátelé,však vy víte koho,mé nepřátelé zná snad každý stejně jako můj život.Ale mezi největší nepřátelé patří jednoznačně Brutus!On!Můj nevlastní syn!Když se na mne vrhli ti zbabělci pod záminkou vzpoury,nezastal se mne,bodal s ostatními do mého těla.Teď tu ležím,na zemi ve vlastní krvi s tógou přes hlavu,abych ho nemusel vidět,toho zrádce a ničemu…Ležím tu vzpomínám na svůj život,než přijde konec…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama