škola

Když se řekne škola

9. května 2011 v 16:11 | JoJo*



Měli jsme napsat sloh na téma : Když se řekne škola.Jelikož jsme ve škole už jen na dva měsíce a pak hrrr a frrr do světa,řekla učitelka,že ať se nebojíme a řekneme,co si myslíme.Myslím,že kromě pár jedinců si ne všichni uplně vzali tuhle radu k srdci.Samozřejmě,že jim(učitelům) nikdy neřekneme uplnou pravdu od srdce a do očí o tom,jak nás škola štve a pod...Ale ani jeden se nerozhodl školu jen chválit.Myslím ... :)

Tak můžeme na to... Mimochodem- já vím,že jsem asi uplně totálně mega blbá- ale nevíte jak se nazývají ty obrázky,jako mám např. tento u tohoto článku?Obecný název?Jako jsou pixelky a avatary tak tomuhle se říká... ?Nemůžu si za boha vzpomenout .. :D Takže jestli víte ,řekněte,děkuju :D Mimochodem,taky už máte tu facebookovou deformacI?Vyhledávám na google nějaké informace a za slova napíšu smajlíka.Píšu sloh a napíšu tam smajlíky.No opravdu už mi to leze na nervy...
Zeptáte-li se někoho,co má na škole nejraději,nejspíš vám odpoví přestávky,svačiny,oběd a prázdniny.Jedinců,od kterých byse vám dostalo odpovědi typu:,, Nejvíc na škole miluju dějepis" nebo ,,Baví mě počítat složité matematické vzorce,je to prostě zábava!",je velmi málo.Dá se říct,že skoro nikdo.A taky,koho by tohle všechno bavilo?
Vstávat časně ráno,protože vyučování začíná brzy,8 hodin sedět v lavici a poslouchat učitele,kteří vyprávějí něco,co často vůbec nechápeme a jde mimo nás.A pak nezbývá nic jiného,než si sednout a učit se a učit se.Navíc během pár dní podléháme vzteku a naštvání,neboť z toho všeho píšeme testy a my tušíme,že to není v našich silách zvládnout.Tedy jak kdy,občas nás ovládne lenost a pohodlnost,a tak se ani učit nesnažíme.Rovnou nadáváme.
V našich očích je většinou škola prostě zbytečnost a nuda.Ale myslím,že skoro všichni si někde vzadu,v koutě hlavy,uvědomujeme,že ne všechno,co nás učí,je k ničemu.Víme,že bez matematiky se neobejdeme,že bez základů přírodopisu bychom se mohli otrávit nějakou muchomůrkou,bez češtiny bychom byly světu k smíchu,protože kdybychom napsali pyla a
žyla,byla by to ostuda jak trám.A i když jsou učitelé vůči nám někdy nespravedlivý,přece jenom jsou to taky lidi.Mají právo mýlit se a nemějme jim to za zlé.Podle mě,si s námi všemi užijou dost a tak nemá cenu,jim to ještě ztěžovat.Představme si nás na jejich místě!Už dávno bychom ztratili nervy a začali praktikovat fyzické tresty,které byly zakázány někdy v roce 1870.
Z našich zkušeností jsme přišli na to,že školu prostě musíme brát s humorem.Navíc ne vše je na škole špatné,copak by vás těšilo nechat si ujít ten smích o přestávkách a kamarády?Nehledě na to,že nic se nevyrovná školním výletům.
A ještě něco,než na nás vy dospělí a učitelé začnete zvyšovat hlas,uvědomte si,že vy jste nejspíš nebyli jiní.

Kdyby památky uměly mluvit...

2. prosince 2010 v 16:37 | *JoJo*

Kdyby památky uměly mluvit,mohli bychom se jich zeptat,jak to všechno ve skutečnosti bylo. Šly bysme po Staroměstském náměstí v Praze a zavolali na Orloj :

"Prosím Tě,máš čas? Chtěli bychom vědět,jestli opravdu Mistra Hanuše oslepili.Co je na tom pravdy?" A Orloj by nám to pověděl.Vyřešilo by se mnoho nejasností.Dokonce bychom mohli najít hrob např. Svaté Anežky České.Stačilo přijít k nejpravděpodobnějším místům a zeptat se třeba nějaké kaple. "Kapličko,nevíš,jestli tu náhodou neleží hrob Anežky České?"
Ale musíme brát také ohled na to,že kdyby památky začaly mluvit až teď,nejspíš by toho měly na srdci dost.A možná to nebudou vždy jen pěkné věty .Stěžování si na hluk,na blesky fotoaparátů.Zastavovaly by
nás a my z úcty k historii poslouchali jejich příběhy.Ale nikdo neříká,že by to byly příběhy nezajímavé.Já bych si některé příběhy ráda poslechla.Zkrátit si čekání na vlak,poslouchat
povídání nádraží,které slyšelo nesčetně vět a slov.

Sloh - Sedím na prazdném nádraží a dívám se na ...

1. prosince 2010 v 16:07 | *JoJo*
Budu dělat olympiádu z českého jazyka a tak jsmě měli za úkol vyzkoušet si sloh na zadání z jednoho z ročníků olympiády.V jednom bylo zadání takové : Sedím na prázdném nádraží a dívám se na ... Pokračovat jsme měli my.Tak vám nesu ,co jsem napsala já.Bohužel to není upravené.Konec ještě pokračoval,ale po vytisknutí jsem si to do Wordu neuložila.Snad to nevadí :D

Co pro mne znamená svět fantazie

7. května 2010 v 17:00 | Uniquej (April Crank)
Asi před dvěma měsíci jsem se zůčastnila soutěže Komenský a My.Za úkol jsme měli sepsat sloh,úvahu, na téma Copromne znamenásvětfantazie.Sice jsem nepostoupila,ale nevadí.Bližší info o této soutěži můžete nalézt ZDE



Když jsem byla malá, mamka mi často četla knížky, před spaním, o princeznách, dracích, elfech, královnách, čarodějnicích a mně se hezky usínalo. To mi bylo šest a svět fantazie pro mne znamenal sny o princeznách s krásnými šaty a dlouhými vlasy až na zem. Ucházeli se o mne Ti nejbohatší princové a nejkrásnější, samozřejmě. Nic mne netrápilo, vždyť až vyrostu, budu taky princezna, říkala jsem si.
Svoje sny a budoucnost jsem malovala barevnými pastelkami, dodnes mám spousty obrázků, které se hemží draky, trpaslíky a vílami.
Barvy k sobě neladily a nic nebylo skutečné, to byl můj svět v šesti letech.
Teď mi je třináct a fantazie mám pořád na rozdávání, jako když mi bylo šest. Sice už nečtu knížky o princeznách, ale knížky mě zajímají stále. Sci-fi nebo romány, vždycky tam najdu nějakého toho prince. Představuji si, jak se do mne zamiluje na první pohled. Pořád usínám s úsměvem na tváři, i když občas zmizí,to je, když se mi zdá, že jsem úplně zvorala písemku z dějepisu. Teď už nekreslím obrázky, které moje maminka věší na zeď, ale zaznamenávám si vše do deníčku.
Už jsem byla v minulosti a přítomnosti, chybí jenom budoucnost. Jak se odvine a jak se odrazí má fantazie v budoucnu? Co třeba, až mi bude tak dvacet pět? Budu mít čas na knížky? Budu mít kde brát svou inspiraci a fantazii? Co když si nebudu moci nechat zdát o princích? Co když se to v mých snech bude hemžit jen prací a vymoženostmi dnešní doby? Doufám, že budu mít stále co zaznamenávat do svého deníku snů a fantazie.
Co pro mne vůbec svět fantazie znamená? Je dobré utíkat a ukrývat se do něj?Zatím pro mne svět fantazie znamená představu, sen, s kterým ulehám do postele, s kterým se zabavím při nudné hodině. Je to pro mne malý útěk od reality, chvíle, kdy mi je všechno jedno, sen a fantazie je moje osobní droga, bez které by život byl nuda a neměl by cenu. Nedokážu si představit svět bez fantazie. Vy ano? Všechno černobílé, nuda, vlastně by nebylo skoro nic, protože svou fantazii uplatňujeme vlastně pořád.

Sloh:Lidice 21 století minulý ročník,s nímž jsem se umístila v minulém ročníku :*

20. března 2010 v 16:41 | *JoJo*
Co dodat??:D:D Jsem na něj pyšná,snažila jsem se tam dát srdce.

Moje dcera si poklidně hraje na dvorku mé rodné vesničky Oradour-sur-Glane.Je ospalé ráno a mi usedáme ke snídani,když v tom slyším nezvyklý hluk.Na příjezdové cestě míří k vesnici kolona německých aut.Vidím vojáky se zbraněmi.Volám na manžela ten se ohlíží na mě a pak na cestu.Vidí to samé co já.Tušíme co se nespíš bude dít.
Běžím pro svou malou sedmiletou holčičku a beru ji do náručí.Vbíháme do domu.Zamykáme,i když víme,že je to zbytečné,stejně není kam utéci.Za pár minut je tu muž v uniformě a křičí na nás.dcerka brečí a schovává obličej do svých drobných dlaní.Muž stále křičí a míří na nás zbraní.Manžela odvádějí a já klopýtám i s dcerkou ven,kde zavládla naprostá panika.Ženy,děti,muži,všichni mají hrůzu ve tvářích.Mého může s ostatními chlapy ženou do stodol a garáží.Mě mou dcerku a daší ženy s dětmi odvádějí do nedalekého kostela.Všichni se bojíme.Stále všach v sobě uchovávám malou naději,že to všechno skončí,že je to jen zlý sen.

Sloh:Lidice pro jednadvacáté století 2

18. března 2010 v 17:05 | *JoJo*
Jeden jsem přidala minule dnes tu je druhej :) Psala jsem dva slohy pro soutěž :)) Tak kdyžtak napište jakej byl lepší :)) THX

Měl jsem klidné dětství,však jsem byl z bohaté rodiny.V šestnácti se však vše nějak zvrtlo.Můj otec zemřel a já se stal hlavou rodiny.Bylo to těžké,ale já ustál.Oženil jsem se a stal se veleknězem.Jenže tři roky po mém štěstí jsem byl zbaven této funkce a dokonce mne zbavili dědictví a věna mé manželky!Jen kvůli Mariovi,mému strýci,který byl zabit a jeho příbuzní zavrženi,tedy i já.
Já se ale opět nevzdal a šel do boje,doslova.A díky záchranně spoluobčana jsem získal občanskou korunu.Můj první úspěch!Vzpomínám na to,jako kdyby to bylo včera. Pak jsem se doslechl o Sullově smrti a nic mi nemohlo zabránit vrátit se do Říma.Tam jsem se stal po chvíli slavným,díky mým řečnickým schopnostem.Vždyť i sám Cicero o mne prohlásil,že se nenajde nikdo,kdo by ovládal lépe schopnost mluvit než já!

Sloh:21.století

13. března 2010 v 15:47 | *JoJo*
Ahoj,slíbila jsem,že dodám sloh:D,teda nejspíš vás to nebude zajmat ale co:DTéma bylo:Kdo je pro mne přítel a kdo nepřítel.Blbé téma!Tak jestli budete mít nějaké dementní narážky,tak si zkuste nejdříve ten sloh napsat sami!Ano?!Tak tady je pp...Jo a nekopírovat jestli to někdo zkopíruje tak,vrrr....


Sotva přijdu ze školy,jdu ke stolu.Na dnešek jsem si totiž naplánovala vzpomínání.Ve stole mám pár šuplíků.Dnes se soustředím jen na bílý a černý šuplík.
Bílý šuplík znamená přátelství.Jsou v něm dopisy,poznámky,fotky,pár drobností,dárečky.Také kartičky se jmény přátel a vlastností,kterých si na nich vážím.V černém šuplíku jsou ty samé věci,ty mi ale připomínají nepřátelství,Avšak jakým šuplíkem začít?Bílým nebo černým?Přátelstvím či nepřátelstvím?Bude to bílý.Mám to tu pěkně srovnané,takže vím,kde co je.V levém rohu kartičky se jmény přátel a věcí.Každé slovo vypráví svůj příběh.První jméno je Patricie.Je to jméno ze školky,dřív jsme byli nejlepší kamarádky,dávaly jsme si dárečky a jedna bez druhé nemohla být.Čím víc ale jsme starší,tím víc jsme jen kamarádky.Dál je tu pár drobností.Třeba tady náramek.Sotva ho vezmu do ruky,už mi naskakují vzpomínky.Dostala jsem ho v létě na školním výletě od své nejlepší kamarádky jako náramek přátelství.Jsme spolu totiž od malička,ještě nám to přátelství nezrezivělo.Jsme k sobě upřímné,chodíme spolu ze školy a do školy,nehádáme se a radíme si.Položím náramek a beru do ruky malého plyšáka.Ten se ke mně dostal, když jsem byla malá.Dala mi ho Lenička,když končila školka, a ona šla na jinou školu než já.Pak je tu pár poházených kartiček s citáty.Jeden z nich je tento:,,Život bez přátel je jako zahrada bez květin."Ještě si projdu pár vzpomínek a bílý šuplík zavřu.
 
 

Reklama
Reklama